Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Draci, čarodějové, ostré meče, hrdina bez bázně a hany a to vše v podhůří staré dobré skotské Vysočiny, zahaleno kouzelnou mlhou hustou tak, že by se dala krájet. Lyrický koncept jako dělaný pro pořádný „Heroic Fantasy Power Metal“. Jen ti nemrtví jednorožci do toho nějak nepasují. Co prosím? Nemrtví jednorožci?
Ale ano, slyšíte dobře. Projekt GLORYHAMMER, pod kterým není podepsán nikdo jiný, než kapitán pirátské smečky ALESTORM Christopher Bowes, totiž nebude z těch právě nejvážněji míněných, o čemž ostatně svědčí angažování právě zmíněných (ne)tvorů do úvodní zápletky celé heroické ságy, která se má roztáhnout na celých jedenadvacet alb.
V konceptu účinkují i samotní umělci (samotný Bowes kupříkladu jako zlý mág Zargothax) a mezi nimi rovněž zvláštní pozornosti hodný Thomas Winkler (alias hlavní hrdina Angus McPíšťala), talentovaný švýcarský pěvec (jinak EMERALD), kterého kapela objevila údajně na základě jeho přihlášky do konkurzu na obsazení místa zpěváka DRAGONFORCE.
Drobným problémem bude snad jen uvěřitelnost celého tohoto projektu, který se navzdory mnoha štiplavě mířeným fórkům zejména na adresu RHAPSODY přece jen tváří poměrně chladně a seriózně. Na druhou stranu je nicméně jisté, že měřítka se v tomto případě hledají asi jen velmi těžko, a pokud se hudební stránky věci týče, nelze než před GLORYHAMMER otočit palec směrem vzhůru. Znějí totiž jako jakási „dřevorubecká“ verze právě zmíněných Italů, která má ovšem duši, a právě to ji na pozadí celé řady novějších počinů Turilliovců a Staropoliovců činí poměrně zvukomalebnou. Angus McFife na hrad!
Vydáno: 2013 Vydavatel: Napalm Records Stopáž: 48:08
Tracklist:
1. Anstruther´s Dark Prophecy 2. The Unicorn Invasion of Dundee 3. Angus McFife 4. Quest for the Hammer of Glory 5. Magic Dragon 6. Silent Tears of Frozen Princess 7. Amulet of Justice 8. Hail to Crail 9. Beneath Cowdenbeath 10. The Epic Rage of Furious Thunder 11. Wizards! (Bonus Track)
Obavy z odchodu Patricie Andrade a přerod v tuctový doom/goth se ukázaly být liché. Novinka sice neoplývá charismatem a fado feelingem 7 let starého předchůdce,svůj půvab a portugalský šarm bezpochyby má a jako taková rozhodně nabídne solidní nadstandard.
Znovuzrození Australané se po 4 letech připomínají s další deskou, jejíž popis z mé strany příliš originality nepřinese. Zkrátka je to kvalitně provedená deathmetalová fošna. Velmi slušný standard, který revoluci neudělá, ale nemusel by ani zapadnout.
Melodický black metal nebo snad gothic metal za hranicí blackového běsnění? Někde v těch končinách se kapela pohybuje. „Ruminations“ se tváří jako první album, ale nedejme se mýlit. ONEIROS jsou jen nedávno přejmenovaní DARK DOOM z britských sklepení.
Willowtip není zrovna label, který by se specializoval na melodický BM. Poslouchá se to příjemně, leč chybí tomu výrazné záchytné body. LIMINAL SHROUD se pouští do skladeb s ambiciózním hracím časem, nicméně skladatelsky to zatím plně utáhnout nedokážou.
První poslech jako ok, ale až ten druhý pookřál a naplno odhalil, že toto je v zásadě hodně veselá parta, co si jede svůj speed/thrash s osmdesátkovým nádechem a bez vyječených falzetů. Jestli mohu někde užít spojení příjemný bigbít, tak je to právě tady!
Dva lidi, deset palců, necelých 14 minut, 25 tracků. Zábavný fastcorový nálet s powerviolence chuťovým ocasem a českými texty. Otyn v Davosu tomu dal široký chlupatý sound, takže to i s jednou kytarou zní jak závodní parní válec.
Noisyho tip trefuje v mém případě přímo střed terče. Tendlecten stoner rock já hodně můžu. Ty kytarové riffy rozkročeny mezi blues a vyhulenou psychedelii mi vysloveně dělají dobře a ta nenucená uvolněná atmosféra devadesátek vše korunuje ve skvělý celek.